 |
| Rhinovirus - vir, který za to všechno může :) (zdroj: medpedia.framar.bg) |
neděle 24. listopadu 2013
Rýmička :)
Blíží se prosinec a s ním i čas prvních mrazíků. Zimní období je zároveň časem, kdy je na denním pořádku většiny lidí i zákeřná choroba jménem RÝMIČKA :)) Rozhodla jsem se tedy napsat pár řádků o tom, jak ji účinně předcházet, protože když už rýmu chytnete - léčená za pět, neléčená bez dvou za sedm. Prevence je prostě základ! Přidám ale i pár rad co jíst, když už je pozdě, aby se ta virová návštěva alespoň trochu zpříjemnila.
pátek 8. listopadu 2013
Potravní aditiva: Umělá sladidla
Další skupinou aditiv, o kterých se zmíním, jsou umělá sladidla.
Myslím, že se se mnou nikdo nebude hádat, když napíši, že hlavním nepřítelem číslo jedna, alespoň v oblasti výživy, v rozvinutých státech, je nadměrná konzumace CUKRU (respektive hlavně jednoduchých, rafinovaných cukrů). Neustále stoupá počet lidí trpících obezitou, ruku v ruce s tím jdoucím kardiovaskulárním onemocněním a hlavně diabetem druhého typu.
Už několik let se tedy výzkumníci předhánějí ve vymýšlení stále nových a nových metod, jak umožnit lidem užívat si "to samé" ve stejném množství, ale bez rizika nadměrné konzumace kalorií (třeba takové extra venti vanilla frappuccino s 50 g cukru zredukovat na 5 g cukru o stejné chuti ale třetinové dávce kalorií :p, to je výzva!). Hlavní slovo zde tedy dostávají umělá (nekalorická) sladidla. Používání umělých sladidel (zkratkou AS, z anglického "artificial sweeteners") v posledních letech výrazně vzrostlo - jak u dětí, tak u dospělých. Myslím, že hlavně obliba sladkých limonád si vyžádala intenzivnější výzkumy v této oblasti. Snaha uvést na trh další a zase o něco lepší typy AS je čím dál tím větší. Bývají 30x až 13 000x sladší než klasický řepný cukr a jejich použití umožní výrobci označit danou potravinu jako "bez cukru", "0 % přidaného cukru" nebo "light". Mylná je však představa, že takových to potravin vlastně můžeme sníst dvojnásobek, protože přece neobsahují cukr...
Přirozeně se tedy nabízí otázky, jak tyto umělá sladila působí na člověka, jaké mají pozitivní účinky na zdraví, ale také zda-li zvýšená konzumace nemůže mít nějaký negativní dopad (způsobovat nemoci apod.) Studií na toto téma se v posledních letech provádí velmi mnoho. Např. takový cyklamát (E952), jedno z prvních nekalorických sladidel, byl v USA pár let po uvedení na trh zakázán (1969). Studie na myších modelech poukázaly na karcinogenní účinky této látky. V EU je však stále povolen. Podobných rozdílů v zákoně jednotlivých států je mnoho.
Je třeba klást důraz na informovanost veřejnosti (to samozřejmě neplatí jen u AS). Zodpovědné instituce samozřejmě vydávají vyhlášky o povolených množstvích, možných rizicích a potenciálních zdravotních dopadech, most mezi výzkumem a laickou veřejností však není úplně dokonalý. Proto zde poskytuji vědecky doložená fakta jednoduchou a stručnou formou. Vybrala jsem 5 nejrozšířenějších.
 |
| Cukr vs. umělá nekalorická sladidla (zdroj:zdravie.pravda.sk) |
Myslím, že se se mnou nikdo nebude hádat, když napíši, že hlavním nepřítelem číslo jedna, alespoň v oblasti výživy, v rozvinutých státech, je nadměrná konzumace CUKRU (respektive hlavně jednoduchých, rafinovaných cukrů). Neustále stoupá počet lidí trpících obezitou, ruku v ruce s tím jdoucím kardiovaskulárním onemocněním a hlavně diabetem druhého typu.
Už několik let se tedy výzkumníci předhánějí ve vymýšlení stále nových a nových metod, jak umožnit lidem užívat si "to samé" ve stejném množství, ale bez rizika nadměrné konzumace kalorií (třeba takové extra venti vanilla frappuccino s 50 g cukru zredukovat na 5 g cukru o stejné chuti ale třetinové dávce kalorií :p, to je výzva!). Hlavní slovo zde tedy dostávají umělá (nekalorická) sladidla. Používání umělých sladidel (zkratkou AS, z anglického "artificial sweeteners") v posledních letech výrazně vzrostlo - jak u dětí, tak u dospělých. Myslím, že hlavně obliba sladkých limonád si vyžádala intenzivnější výzkumy v této oblasti. Snaha uvést na trh další a zase o něco lepší typy AS je čím dál tím větší. Bývají 30x až 13 000x sladší než klasický řepný cukr a jejich použití umožní výrobci označit danou potravinu jako "bez cukru", "0 % přidaného cukru" nebo "light". Mylná je však představa, že takových to potravin vlastně můžeme sníst dvojnásobek, protože přece neobsahují cukr...
Přirozeně se tedy nabízí otázky, jak tyto umělá sladila působí na člověka, jaké mají pozitivní účinky na zdraví, ale také zda-li zvýšená konzumace nemůže mít nějaký negativní dopad (způsobovat nemoci apod.) Studií na toto téma se v posledních letech provádí velmi mnoho. Např. takový cyklamát (E952), jedno z prvních nekalorických sladidel, byl v USA pár let po uvedení na trh zakázán (1969). Studie na myších modelech poukázaly na karcinogenní účinky této látky. V EU je však stále povolen. Podobných rozdílů v zákoně jednotlivých států je mnoho.
Je třeba klást důraz na informovanost veřejnosti (to samozřejmě neplatí jen u AS). Zodpovědné instituce samozřejmě vydávají vyhlášky o povolených množstvích, možných rizicích a potenciálních zdravotních dopadech, most mezi výzkumem a laickou veřejností však není úplně dokonalý. Proto zde poskytuji vědecky doložená fakta jednoduchou a stručnou formou. Vybrala jsem 5 nejrozšířenějších.
pátek 1. listopadu 2013
Poradce pro výživu a suplementaci
Dnešní článek bude tak trochu z jiného soudku, méně formální a více o mě :)
Jak možná někdo z vás už ví (teď mám na mysli spíš mé spřízněné duše :), počínaje dneškem jsem začala navštěvovat půlroční kurz "Poradce pro výživu a suplementaci" od společnosti ATAC.
Kurz je v podstatě prezenčně-distanční: budeme se scházet pouze jednou měsíčně na test a diskuzi. Veškeré materiály budeme dostávat online a musíme je poctivě studovat doma sami. Pan Jelínek razí teorii učení pomocí myšlenkových map tzn. že si přečtu článek a pak si nakreslím svou vlastní myšlenkovo-paměťovou mapu o daném tématu. Později při opakování se už nemusím vracet k článku ale stačí mi pouze můj vlastní myšlenkový proces. Ze začátku jsem k tomuto přístupu byla skeptická (jako ostatně skoro ke všemu co jen trochu zavání nějakým jing-jangem nebo filosofií apod...:D )), ale čím dál tím více se mi tento přístup začíná líbit. Uvidíme v prvních týdnech, jak mi to půjde. Celkem musím vytvořit 60 myšlenkových map za měsíc, což je 360 článků/myšlenkových map za půl roku !! Tomu říkám pěkná nálož informací. A to byl také hlavní důvod, proč jsem si tento kurz vybrala - žádná dvoutýdenní rychlokvaška zakončená certifikátem, ale poctivá půlroční příprava.
Jak možná někdo z vás už ví (teď mám na mysli spíš mé spřízněné duše :), počínaje dneškem jsem začala navštěvovat půlroční kurz "Poradce pro výživu a suplementaci" od společnosti ATAC.
Kurz je v podstatě prezenčně-distanční: budeme se scházet pouze jednou měsíčně na test a diskuzi. Veškeré materiály budeme dostávat online a musíme je poctivě studovat doma sami. Pan Jelínek razí teorii učení pomocí myšlenkových map tzn. že si přečtu článek a pak si nakreslím svou vlastní myšlenkovo-paměťovou mapu o daném tématu. Později při opakování se už nemusím vracet k článku ale stačí mi pouze můj vlastní myšlenkový proces. Ze začátku jsem k tomuto přístupu byla skeptická (jako ostatně skoro ke všemu co jen trochu zavání nějakým jing-jangem nebo filosofií apod...:D )), ale čím dál tím více se mi tento přístup začíná líbit. Uvidíme v prvních týdnech, jak mi to půjde. Celkem musím vytvořit 60 myšlenkových map za měsíc, což je 360 článků/myšlenkových map za půl roku !! Tomu říkám pěkná nálož informací. A to byl také hlavní důvod, proč jsem si tento kurz vybrala - žádná dvoutýdenní rychlokvaška zakončená certifikátem, ale poctivá půlroční příprava.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)